Okamžité uzdravení, ke kterému došlo v Medžugorji

Okamžité uzdravení, když Bůh zasahuje mocí

Basile Diana, 43 let, narozená 25/10/40 v Piataci (Cosenza). Školení: tajemník společnosti třetího roku. Profese: Zaměstnanec. Paní Basile je vdaná a je matkou 3 dětí.

K prvním příznakům nemoci došlo v roce 1972: dysgrafie v pravé ruce, otřesy v poloze (neschopnost psát a jíst) a úplná slepota pravého oka (retrobulbární optická neuritida).

Listopad 1972: vstup na Gallarate v Centru roztroušené sklerózy režie prof. Cazzulla, kde je potvrzena diagnóza roztroušené sklerózy.

Tato nemoc způsobuje nepřítomnost na pracovišti po dobu 18 měsíců.

Společná návštěva Dr. Rivy (neurologa ČTÚ) a prof. Retty (hlavního fyzioterapeuta ČTÚ) ve prospěch pozastavení jakékoli pracovní činnosti z důvodu zdravotního postižení.

Po naléhavých požadavcích pacienta, aby nebyli zcela odstraněni z práce, byla paní Basile opětovně uvedena do provozu se sníženými povinnostmi (přesun z radiologického oddělení na sekretariát zdravotnictví). Pacient měl potíže s chůzí a dosažením na pracovišti (chůze s roztaženými nohama, aniž by ohnul pravé koleno). Bylo prakticky nemožné použít pravou ruku a pravou horní končetinu pro jakoukoli práci. Pravou horní končetinu použil pouze jako prodloužení, jako opora az tohoto důvodu pravděpodobně neexistovala hypotrofie svalů končetin.

Vážná forma močové inkontinence se vyskytla již od roku 1972 (celková inkontinence) s perineální dermatózou. Do roku 1976 byl pacient dříve léčen ACTH, Imuranem a Decadronem.

Po cestě do Lourdes v roce 1976, ačkoli amuróza pravého oka přetrvávala, došlo ke zlepšení motorické situace. Toto zlepšení vedlo k pozastavení veškeré terapie až do srpna 1983. Po létě 1983 se celkový stav pacienta rychle zhoršil (celková močová inkontinence, ztráta rovnováhy a motorické kontroly, třes atd.)

V lednu 1984 psychofyzikální stav pacienta dále vypršel (těžká depresivní krize). Domácí návštěva Dr. Caputa (Gallarate), který potvrdil zhoršení stavu a doporučil provedení možné hyperbarické terapie (nikdy neprováděno).

Poté, co kolega z práce pacienta Natalino Borghi (profesní sestra denní nemocnice ČTÚ) pozval pana Basileho na pouť do Medžugorje (Jugoslávie), kterou uspořádal don Giulio Giacometti z milánské farnosti S. Nazaro.

Paní Basile prohlašuje: „Byl jsem na úpatí schodů, na oltáři kostela Medžugorje, 23. května 1984. Paní Novella Baratta z Bologny (Via Calzolerie, 1) mi pomohla vylézt na kroky, přičemž mě za paži. Když jsem se tam ocitl, už jsem nechtěl vstoupit do sakristie s vizionáři. Vzpomínám si na francouzsky mluvícího gentlemana, který mi řekl, abych se od toho bodu nepohnul. V tu chvíli se dveře otevřely a vešel jsem do sakristie. Klekl jsem si za dveřmi, pak vizionáři vstoupili a čekali na zjevení. Když tito kluci klečeli současně, jako by byli tlačeni silou, uslyšel jsem hlasitý zvuk. Pak už si nic nepamatuji (ani modlitba, ani pozorování). Vzpomínám si jen na nepopsatelnou radost a viděl (jako ve filmu) některé epizody svého života, na které jsem úplně zapomněl.

Na konci zjevení jsem sledoval vizionáře, kteří šli na hlavní oltář kostela Medžugorje. Najednou jsem šel rovně jako všichni ostatní a normálně jsem klekl, ale nevšiml jsem si. Paní Novella z Bologny ke mně přišla pláč.

Třicetiletý francouzský pán (snad on byl knězem, protože měl církevní límec) byl nadšený a okamžitě mě objal.

Pan Stefano Fumagalli, textilní poradce milánského soudu (Ab. Via Zuretti, 12), který cestoval mým stejným autobusem, přišel ke mně a řekl: „Už není stejná osoba; uvnitř mě požádal o znamení a teď odtamtud vyšla tak změněna ».

Ostatní poutníci cestující stejným autobusem jako paní Basile okamžitě pochopili, že se stalo něco velmi evidentního. Okamžitě objali paní Basileovou a byli viditelně nadšení. Večer se vrátila do hotelu v Liubuskji a všimla si, že se dokonale vrátila na kontinent, zatímco perineální dermatóza zmizela.

Možnost vidět pravým okem se vrátila do normálu (slepota od roku 1972). Následující den (24/5/84) paní Basileová spolu se sestrou panem Natalino Borghi šel po trase Liubuskj-Medjugorje (asi 10 km). Bosé jako znamení poděkování (bez zranění) a téhož dne (čtvrtek) vylezla na horu tří křížů (místo prvních zjevení).

Fyzioterapeutka paní Caia z Centro Maggiolina (Via Timavo-Milan), která sledovala případ paní Basile, když ji viděla po návratu z Jugoslávie, volala po emocích.

Paní Basile řekla: „Zatímco se to děje, uvnitř se rodí něco, co dává radost… je obtížné to vysvětlit slovy. Kdybych našel někoho se stejnou nemocí jako předtím, plakal bych, protože je obtížné sdělit, že uvnitř vás musí být pravda, že nejsme stvořeni pouze z těla, jsme z Boha, jsme součástí Boha. Je obtížné přijmout víc než nemoc . Plakulární skleróza mě udeřila ve věku 30 let se dvěma malými dětmi v hlavním věku. Byl jsem vyprázdněn uvnitř.

Řekl bych jinému se stejnou nemocí: jděte do Medžugorje. Neměl jsem žádnou naději, ale řekl jsem: pokud to chce Bůh, tak se takto přijímám. Ale Bůh musí myslet na mé děti. Byl jsem znepokojen myšlenkou, že ostatní musí dělat věci, které jsem musel dělat.

V mém domě jsou nyní všichni šťastní, děti a dokonce i její manžel, který byl prakticky ateista. Ale řekl: musíme tam poděkovat a poděkovat.

Dnes, ve čtvrtek 5. července 1984, navštívila paní Diana Basile oční lékařka Klinických ústavů pro zlepšení v Miláně a vyšetření visu potvrdilo vizuální normálnost (10/10) pro pravé oko (dříve postižené) slepota), zatímco vizuální kapacita zdravého levého oka je 9/10.