Vicka z Medžugorje: Panna Maria nám slíbila, že zanecháme stopu

Janko: Opravdu jsme už mluvili dost o tajemství Panny Marie, ale chtěl bych vás požádat, Vicka, abys nám řekla něco o jejím zvláštním tajemství, to znamená o jejím zaslíbeném znamení.
Vicka: Co se týče Znamení, už jsem s tebou mluvil dost. Je nám líto, ale také jste se toho dočkal svými otázkami. To, co jsem řekl, pro vás nikdy nestačilo.
Janko: Máš pravdu; ale co mohu dělat, když se o to mnoho zajímá, a také jsem a chci o tom vědět spoustu věcí?
Vicka: To je v pořádku. Ptáte se mě a já odpovím, co vím.
Janko: Nebo co můžeš dělat.
Vicka: To také. No tak, začni.
Janko: Dobře; Začnu takhle. Nyní je jasné, jak z vašich prohlášení, tak iz nahraných pásek, že od začátku jste obtěžoval Pannu Marii, aby zanechala znamení její přítomnosti, aby lidé věřili a nepochybovali o vás.
Vicka: Je to pravda.
Janko: A Madona?
Vicka: Nejprve, kdykoli jsme ji požádali o toto znamení, okamžitě zmizela, nebo se začala modlit nebo zpívat.
Janko: Znamená to, že ti nechtěl odpovědět?
Vicka: Ano, nějak.
Janko: Takže co?
Vicka: Pokračovali jsme v obtěžování. A brzy, přikývla hlavou, začala slibovat, že zanechá stopu.
Janko: Nikdy jsi nesliboval slovy?
Vicka: Samozřejmě ne! Jen ne hned. Bylo zapotřebí důkazů (tj. Vizionáři byli podrobeni zkoušce) a trpělivosti. Myslíš si, že s Madonnou můžeme dělat, co chceme! Eh, můj otec ...
Janko: Jak dlouho trvalo, než Panna Maria opravdu slíbila, že zanechá stopu?
Vicka: Nevím. Nemůžu říct, že vím, jestli nevím.
Janko: Ale zhruba?
Vicka: Asi za měsíc. Nevím; to může být ještě víc.
Janko: Ano, ano; ještě více. Ve vašem zápisníku je napsáno, že 26. října 1981 Madona s úsměvem řekla, že byla ohromena, protože jste se jí už na znamení nezeptali; ale řekl, že vás určitě opustí a že se nesmíte bát, protože splní svůj slib.
Vicka: Dobře, ale myslím, že to nebylo poprvé, kdy slib opravdu opustil svou značku.
Janko: Rozumím. Okamžitě vám řekl, co to je?
Vicka: Ne, ne. Možná nám uběhly i dva měsíce.
Janko: Mluvil s vámi všemi společně?
Vicka: Všichni spolu, pokud si pamatuji.
Janko: Pak jste se okamžitě cítili odlehčeni?
Vicka: Zkuste myslet: pak nás napadli ze všech stran: noviny, pomluvy, provokace všeho druhu ... A my jsme nemohli nic říct.
Janko: Já vím; Pamatuji si to. Ale teď mi řekni něco o tomto znamení.
Vicka: Můžu ti to říct, ale už o tom víš všechno, co můžeš vědět. Jednou jste mě téměř oklamali, ale Panna Maria to nedovolila.
Janko: Jak jsem vás podvedl?
Vicka: Nic, zapomeň na to. Pokračuj.
Janko: Prosím, řekněte mi něco o znamení.
Vicka: Už jsem ti řekla, že víš všechno, co můžeš vědět.
Janko: Vicka, vidím, že jsem tě naštval. Kde naše dáma opustí toto znamení?
Vicka: V Podbrdu, na místě prvních zjevení.
Janko: Kde bude toto znamení? V nebi nebo na zemi?
Vicka: Na Zemi.
Janko: Bude to vypadat, vznikne najednou nebo pomalu?
Vicka: Najednou.
Janko: Může to někdo vidět?
Vicka: Ano, někdo sem přijde.
Janko: Bude toto znamení dočasné nebo trvalé?
Vicka: Stálá.
Janko: Jste trochu odpověď, i když ...
Vicka: Jděte do toho, jestli se ještě musíte něco zeptat.
Janko: Může někdo toto znamení zničit?
Vicka: Nikdo to nemůže zničit.
Janko: Co si o tom myslíš?
Vicka: Panna Maria nám to řekla.
Janko: Víte přesně, jaké bude toto znamení?
Vicka: Přesně.
Janko: Víš také, kdy nám to Panna Maria ukáže ostatním?
Vicka: To vím taky.
Janko: Zná to i ostatní vizionáři?
Vicka: To nevím, ale myslím, že stále všichni nevíme.
Janko: Maria mi řekla, že to ještě neví.
Vicka: Tady to vidíš!
Janko: A co malý Jakov? Nechtěl na tuto otázku odpovědět.
Vicka: Myslím, že to ví, ale nejsem si jistý.
Janko: Ještě jsem se vás neptal, jestli je tento znak zvláštním tajemstvím nebo ne.
Vicka: Ano, je to zvláštní tajemství. Zároveň je však součástí deseti tajemství.
Janko: Jsi si jistý?
Vicka: Samozřejmě jsem si jistý!
Janko: Dobře. Ale proč tu naše znamení zanechává naše paní?
Vicka: Abych ukázal lidem, že jsi tady mezi námi.
Janko: Dobře. Řekni mi, jestli věříš: přijdu se podívat na toto znamení?
Vicka: Do toho. Jednou jsem ti to řekl už dávno. Prozatím to stačí.
Janko: Vicka, chtěl bych se tě na něco zeptat, ale ty jsi příliš tvrdý a svižný, takže se bojím.
Vicka: Máte-li strach, nechte to tak.
Janko: Jen to znovu!
Vicka: Nevypadám tak špatně. Zeptejte se, prosím.
Janko: To je v pořádku. Co si myslíte, že by se stalo někomu z vás, kdyby ukázal tajemství Znamení?
Vicka: Ani na to nemyslím, protože vím, že se to nemůže stát.
Janko: Ale jakmile vás členové biskupské komise požádali, a přesně pro vás, abyste písemně popsali takový Znamení, jak to bude a kdy se to stane, aby se písmo před vámi uzavřelo a zapečetilo a zůstalo by do když se objeví Sign.
Vicka: To je pravda.
Janko: Ale ty jsi to nepřijal. Protože? To mi také není jasné.
Vicka: Nemůžu si pomoct. Můj otec, kdokoli bez toho nebude věřit, tomu ani nebude věřit. pak. Ale také vám to říkám: Běda těm, kteří čekají, až se obrátí znamení! Zdá se, že jsem vám jednou řekl: že mnozí přijdou, možná se budou klanět před znamením, ale i přes všechno, čemu nevěří. Buďte rádi, že mezi nimi nejste.
Janko: Opravdu děkuji Pánu. Je to všechno, co mi zatím můžete říct?
Vicka: Ano, prozatím to stačí.
Janko: Dobře. Děkuju.