Vicka z Medžugorje: Panna Maria se objevila v farnosti Církve

Janko: Vicka, pokud si vzpomínáš, mluvili jsme už dvakrát nebo třikrát, když se Panna Maria objevila v fare.
Vicka: Ano, mluvili jsme o tom.
Janko: Opravdu jsme nesouhlasili. Chceme nyní všechno vyjasnit?
Vicka: Ano, pokud můžeme.
Janko: Dobře. Nejprve se na to pokuste vzpomenout: víte lépe než já, že na začátku vám způsobili potíže, nedovolili vám jít do Podbrda, aby vás poznali s Madonnou.
Vicka: Já vím lépe než ty.
Janko: Dobře. Chtěl bych, abyste si vzpomněl na ten den, kdy po prvních zjeveních, těsně před hodinou zjevení, přišla policie hledat vás. Maria mi řekla, že ji varovala jedna z jejích sester, která pak také vás všechny varovala a řekla vám, ať se někde schováte.
Vicka: Pamatuji si; spěšně jsme se shromáždili a uprchli ze země.
Janko: Proč jsi utekl? Možná by ti nic neudělali.
Vicka: Víš, můj drahý otče, co říkají lidé: kdo jednou shořel ... Báli jsme se a utekli jsme.
Janko: Kam jsi šel?
Vicka: Nevěděli jsme, kam se uchýlit. Šli jsme do kostela skrýt. Dostali jsme se tam přes pole a vinice, abychom nebyli vidět. Přišli jsme do kostela, ale byl uzavřen.
Janko: Takže co?
Vicka: Mysleli jsme si: můj Bože, kam jít? Naštěstí v kostele byl mnich; modlil se. Pak nám řekl, že v kostele uslyšel hlas, který mu řekl: Jdi zachránit chlapce! Otevřel dveře a vyšel ven. Okamžitě jsme ho obklopili jako kuřata a požádali jsme ho, aby se schovával v kostele. (Byl to otec Jozo, farář, do té doby proti. Od té doby se stal příznivým).
Janko: A co s ním?
Vicka: Spěchal nás na faru. Přinutil nás vstoupit do malé místnosti, místnosti Fra 'Veselka, zavřel nás dovnitř a vyšel ven.
Janko: A ty?
Vicka: Chvíli to trvalo. Pak se ten kněz vrátil s námi se dvěma jeptiškami. Uklidnili nás tím, že nám řekli, že se nebojíme.
Janko: Takže?
Vicka: Začali jsme se modlit; o několik okamžiků později přišla Madona mezi nás. Byla velmi šťastná. Modlil se a zpíval s námi; Řekl nám, abychom se ničeho nebáli a že bychom všem vzdorovali. Pozdravil nás a odešel.
Janko: Cítili jste se lépe?
Vicka: Rozhodně lepší. Stále jsme se báli; kdyby nás našli, co by nám udělali?
Janko: Takže se ti Madona objevila?
Vicka: Už jsem ti to řekla.
Janko: Co dělali chudí lidé?
Vicka: Co mohl udělat? Dokonce i lidé se modlili. Všichni měli strach; bylo řečeno, že nás vzali pryč a uvěznili nás. Všechno bylo řečeno; víte, jak jsou lidé stvořeni, říká všechno, co prochází jejich hlavami.
Janko: Objevila se vám Panna na tom jiném místě?
Vicka: Ano, několikrát.
Janko: Kdy jsi přišel domů?
Vicka: Když se setmělo, kolem 22:XNUMX.
Janko: Na ulici, potkal jsi někoho? Lidé nebo policie.
Vicka: Nikdo. Nevrátili jsme se na ulici, ale na venkov.
Janko: Co řekli vaši rodiče, když jste se dostali domů?
Vicka: Víte, jak to je; měli strach. Pak jsme to všechno řekli.
Janko: Dobře. Jak jsi kdysi tvrdohlavě potvrdil, že se Madona nikdy neobjevila v farnosti a že se tam nikdy neobjeví?
Vicka: Jsem takhle: Myslím na jednu věc a na zbytek zapomenu. Jednou nám Panna řekla, že se nikdy neobjeví v určité místnosti. Jednou jsme se tam začali modlit a doufali, že to přijde. Místo toho nic. Modlili jsme se, modlili se a ona nepřišla. Znovu jsme se začali modlit a nic. [Špionážní mikrofony byly skryty v té místnosti]. Tak?
Vicka: Takže jsme šli do místnosti, kde se teď objeví. Začali jsme se modlit ...
Janko: A Madonna nepřišla?
Vicka: Počkejte. Okamžitě to přišlo, jakmile jsme se začali modlit.
Janko: Řekl vám něco?
Vicka: Řekla nám, proč nepřišla do té místnosti a nikdy tam nepřijde.
Janko: Zeptal jste se jí proč?
Vicka: Samozřejmě jsme se ho zeptali!
Janko: A co ty?
Vicka: Řekl nám své důvody. Co jiného měl dělat?
Janko: Můžeme znát i tyto důvody?
Vicka: Znáš je; Říkal jsem ti. Tak to nechme na pokoji.
Janko: Dobře. Důležité je, že si navzájem rozumíme. Můžeme tedy dojít k závěru, že se Madona objevila také v fary.
Vicka: Jo, řekla jsem ti, i když to není všechno. Začátkem roku 1982 se nám mnohokrát objevila v farnosti, než odešla do kostela. Někdy se v té době také objevila v refektáři.
Janko: Proč přesně v refektáři?
Vicka: Tady. Jednou v té době byl s námi jeden z editorů GIas Koncila. „Hlas Rady“, který je vytištěn v Záhřebu, je nejoblíbenějším katolickým novinami v Jugoslávii. Tam jsme s ním mluvili. V hodinu zjevení nás požádal, abychom se tam modlili.
Janko: A ty?
Vicka: Začali jsme se modlit a přišla Madona.
Janko: Co jsi tedy udělal?
Vicka: Jako obvykle. Modlili jsme se, zpívali jsme jí a zeptali se jí na pár věcí.
Janko: A co redakční redaktor dělal?
Vicka: Nevím; Myslím, že se modlil.
Janko: Skončilo to takto?
Vicka: Ano, na ten večer. Ale to samé se stalo další tři noci.
Janko: Přišla Madona vždy?
Vicka: Každý večer. Jakmile nás tento editor podrobil zkoušce.
Janko: O čem to bylo, pokud to není tajemství? Žádné tajemství. Řekl nám, abychom zkusili, jestli jsme viděli Madonu se zavřenýma očima.
Janko: A ty?
Vicka: Zkusil jsem to, protože jsem se také zajímal o to. Bylo to stejné: viděl jsem Madonnu stejně.
Janko: Jsem rád, že jste si to pamatovali. Opravdu jsem se tě chtěl zeptat.
Vicka: Já taky něco stojí za to ...
Janko: Děkuji. Znáš mnoho věcí. To jsme také objasnili.