Vicka z Medžugorje: Panna Maria mi vyprávěla o svém životě

Janko: Vicka, alespoň my, kteří jsme vám blízcí, víme, že Panna Maria vám vyprávěla o svém životě a doporučila, abyste to napsali.
Vicka: To je pravda. Co bys rád věděl?
Janko: Přál bych si, abys mi mohl říct něco konkrétnějšího.
Vicka: Dobře. Už jste na to zvyklí! No tak, zeptej se mě.
Janko: Dobře. Tak mi řekni: komu komu Panna řekla svůj život?
Vicka: Pokud vím, všichni kromě Mirjany.
Janko: Řekl jste o tom všem najednou?
Vicka: Nevím přesně. Myslím, že začal s Ivanem o něco dříve. S Marií to udělal jinak.
Janko: Z čeho vyvodíte?
Vicka: Madonna jí neřekla o svém životě, když se objevila v Mostaru (tam se naučila kadeřnictví), ale pouze když byla v Medžugorji.
Janko: Jak to jde?
Vicka: Bylo to tak, jak chtěla Panna Maria.
Janko: Dobře. Zeptal jsem se na to každého z vás pěti. Chcete, abych byl přesnější?
Vicka: Samozřejmě ne! Líbí se mi, když mluvíte co nejvíce; později je to pro mě snazší.
Janko: Tady, tohle. Podle toho, co Ivan říká, Panna Maria mu začala říkat o svém životě 22. prosince 1982. Říká, že mu to řekl ve dvou obdobích a že mu o tom přestal říkat v den Letnic 22. května 1983. Místo toho s vámi začal řekla to 7. ledna 1983. V Ivance to řekla každý den, až do 22. května. Místo toho se s malým Jakovem zastavil o něco dříve; ale on, já nevím proč, nechtěl mi říct přesné datum. S Marií se zastavila 17. července [1983]. U vás je to, jak víme, jiné. Začal vám to říkat spolu s ostatními 7. ledna 1983; ale pak, jak říkáte, vám to stále říká. Místo toho to udělal zvláštním způsobem s Marií.
Vicka: Maria mi něco řekla, ale není mi to úplně jasné.
Janko: Řekl jí to jen tehdy, když byl u tebe, na zjeveních v Medžugorji. Na druhé straně se během zjevení, která dělala v Mostaru a která se obvykle konala ve františkánském kostele, modlila Panna Maria s ní pouze za obrácení hříšníků. Udělal to a nic jiného. Během zjevení v Medžugorji jí nejprve stručně řekla, co vám řekla, když tam nebyla; teprve později jí i nadále sdělil svůj život.
Vicka: Co můžeme dělat! Panna Maria má své plány a dělá svou matematiku.
Janko: Dobře. Ale řekla vám Panna Maria, proč to dělá?
Vicka: Ano, ano. Panna Maria nám řekla, abychom dobře napravili to, co nám řekla, a zapsali to. A jednoho dne jsme to mohli říct i ostatním.
Janko: Řekl vám dokonce, abyste to napsali?
Vicka: Ano, ano. Také nám to řekl.
Janko: Ivan říká, že mu řekl, že by neměl psát, ale také napsal, co bylo nejdůležitější. A kdo ví, co to je.
Vicka: No, není to jeho věc. Ivanka naproti tomu psala všechno zvláštním způsobem.
Janko: Ivanka říká, že to byla Panna Marie, kdo jí navrhl zvláštní, zašifrované psaní, a napsala všechno tímto způsobem. To je pro mě velmi zajímavé. Několikrát jsem se pokusil tuto metodu nějakým způsobem objevit, ale neuspěl jsem. Požádal jsem Ivanu, aby mi ukázala alespoň z dálky, ale ona odpověděla, že Panna Maria jí to ani neumožňuje. Říká, že ani neví, jestli to jednoho dne dovolí a co to Madona nakonec udělá.
Vicka: Co s tím můžeme dělat? V pravý čas se naše dáma postará o všechno.
Janko: S tím souhlasím. Místo toho je divné, že Madonna vám stále říká svůj život.
Vicka: No, je to pravda. Je to něco, co se týká pouze ní; Nechápu také proč, ale Panna Maria ví, co dělá.
Janko:. Jak dlouho bude tento příběh trvat?
Vicka: To ani nevím. Odvážil jsem se zeptat Madony, jak jste navrhl, ale ona se jen usmála. Já bych na to snadno podruhé nepožádal ...
Janko: Už se ho nemusíš ptát. Rád bych věděl, jestli píšete, co vám každý den říká.
Vicka: Ano, jen každý den.
Janko: Napsal jsi také to, co ti řekl, když se objevila ve vlaku po Banja Luce?
Vicka: Ne, ne. Tentokrát mi o svém životě neřekl nic. Také jsem vám ukázal notebook, kde píšu.
Janko: Ano, ale jen z dálky a obálky! Jen mě dráždím tím zápisníkem ...
Vicka: Co mám dělat? Více než to, co mi není dovoleno.
Janko: Co by se stalo, kdybyste mi to dali?
Vicka: Nevím. Nemyslím na to vůbec a jsem si jist, že se nemýlím.
Janko: Myslíte si, že místo toho vám jednoho dne budete moci dát?
Vicka: Myslím, že ano; Určitě. A slíbil jsem ti, že budeš první, kterému to ukážu.
Janko: Pokud jsem naživu!
Vicka: Pokud nejste naživu, nepotřebujete to ani.
Janko: To je chytrý vtip. Musí tam být napsány některé zajímavé věci. Je to něco, co se s vámi děje 350 dní; každý den kousek; tak dlouhá řada písní!
Vicka: Nejsem spisovatel. Ale vidět, všechno, co jsem věděl, jsem napsal, jak jsem mohl.
Janko: Máš o tom něco jiného?
Vicka: Prozatím ne. Řekl jsem ti všechno, co jsem ti mohl říct.
Janko: Ano, ano. Stále mě zajímá jedna věc.
Vicka: Který?
Janko: Co teď žádáte od Panny Marie, když, jak říkáte, mluví jen o svém životě?
Vicka: No, žádám tě, abys mi vysvětlil pár věcí.
Janko: Existují také nejasné věci?
Vicka: Samozřejmě, že jsou! Například: něco mi vysvětlíte porovnáním. A není mi to vždy jasné.
Janko: Stává se to také?
Vicka: Ano, ano. I několikrát.
Janko: Pak vyjde něco opravdu zajímavého!