Vicka z Medžugorje: proč tolik zjevení?

Janko: Vicka, to, co říkáte, je již známo, že se vám Panna Maria objevuje více než třicet měsíců.
Vicka: A s tím?
Janko: Pro mnohé se to zdá být příliš dlouhý a nejasný fakt.
Vicka: Jak to ale musí vypadat? Jako by to, co se ostatním zdá, je důležité!
Janko: Povězte mi pravdu, pokud se vám to také zdá.
Vicka: Ano; v minulosti mi to tak někdy připadalo. Ve skutečnosti jsme se na začátku často ptali Panny Marie: „Madonne mia, jak dlouho nám budeš vypadat?“.
Janko: A co ty?
Vicka: Někdy ztichla, jako by neslyšela. Někdy nám místo toho řekl: „Moji andělé, už jsem vás už unavil?“ Teď už se na tyto věci neptáme. Alespoň to už nedělám; pro ostatní nevím.
Janko: Dobře. Byly dny, kdy se vám Panna Maria neobjevila?
Vicka: Ano, byly. Už jsem vám to řekl.
Janko: A kolikrát se to stalo za těchto 900 a více dní?
Vicka: Nemohu mluvit za ostatní. Pokud jde o mě, neviděl jsem ji pětkrát za celou tu dobu.
Janko: Můžeš mi říct, jestli ji za těch pět dní viděli ostatní?
Vicka: Ne; Nemyslím si. Ale nevím přesně. Opravdu si nemyslím, že jsme to viděli, protože jsme o tom mluvili mezi sebou.
Janko: Proč ta Panna nepřišla?
Vicka: Nevím.
Janko: Zeptal jste se jí někdy?
Vicka: Ne, nikdy. Není na nás, abychom určili, kdy to přijde a kdy ne. Pouze jednou nám řekl, že bychom neměli být překvapeni, pokud nepřijde jindy. V některých dnech přišla několikrát téhož dne.
Janko: Proč jsi to udělal?
Vicka: Nevím. Přijde, řekne nám něco, modlí se s námi a odchází.
Janko: Stalo se to mnohokrát?
Vicka: Ano, ano. Obzvláště na začátku.
Janko: Děje se to stále?
Vicka: Cože?
Janko: Kéž se vám Panna Maria neobjeví.
Vicka: Ne. Už se to nikdy nestalo. Nevím přesně, ale nestalo se to dlouho. Mluvím sám za sebe; pro ostatní nevím.
Janko: Stává se stále, že se objevuje vícekrát ve stejný den?
Vicka: Ne, ne; dlouho od. Alespoň pokud vím.
Janko: Dobře, Vicka. Myslíte si, že se vám Panna Maria vždy objeví?
Vicka: Nevěřím v takovou věc a jsem si jistý, že si to ostatní nemyslí. Ale nechci o tom přemýšlet. K čemu je přemýšlení o tom, když nemohu nic uzavřít?
Janko: Dobře. Ale je tu ještě jedna věc, která mě zajímá.
Vicka: Cože?
Janko: Můžete mi dát několik odpovědí na otázku, proč se vám Panna Maria zdá tak dlouho?
Vicka: Panna Maria to určitě ví. My…
Janko: Je to jasné: vy to nevíte. Ale co si myslíš?
Vicka: No, řekla jsem, že jde o Pannu. Ale pokud to opravdu chcete vědět, Panna Maria nám řekla, že toto je její poslední vystoupení na Zemi. Proto nemůže v brzké době dokončit vše, co chce udělat.
Janko: Co tím myslíš?
Vicka: Ale zkus to přemýšlet: jak by to šlo, kdyby se nám Panna Maria objevila jen deset nebo dvacetkrát a pak zmizela. S takovým spěchem by už na všechno zapomněl. Kdo by uvěřil, že sem přišla?
Janko: Dívali jste se na to dobře. Takže si myslíte, že se Madonna bude muset objevit ještě dlouho?
Vicka: Nemůžu přesně vědět. Určitě to však udělá, aby se jeho poselství šířilo po celém světě. Něco podobného nám také řeklo.
Janko: Co ti řekl?
Vicka: No, řekla nám, že přijde i poté, co na nás zanechá své stopy. Řekl to.
Janko: To je v pořádku, není možné to ovládat. Ale řekl jsi mi, že to bude jeho poslední vystoupení na Zemi. Byl jsi spěchán, abys mi to řekl nebo ne?
Vicka: Ne, vůbec jsem se nespěchala. Panna Maria nám to řekla přesně takto.
Janko: Možná to tak už nebude vypadat?
Vicka: To nevím. Nemohu filozofovat; udělej to, jestli chceš. Panna Maria řekla, že toto je čas její rasy a boj o duše. Určitě jste slyšeli, co Panna Maria řekla Mirjaně. Řekl to také nám. Pamatuješ si, co řekl Marii? Nemůže to skončit tak brzy.
Janko: Vicka, ale není to úplně jasné.
Vicka: No, ptáš se Madony; že ti to vysvětlí. Nejsem schopen to udělat. Chci ti to jen říct znovu.
Janko: Prosím, řekni mi to.
Vicka: Je to něco, co jsem mluvil s dobrým knězem ze Záhřebu.
Janko: Rozuměl snadno?
Vicka: Nevím. Řekl, že i Ježíš žil na Zemi tak jednou. A tak může být Madona jednou na Zemi svým vlastním způsobem. Líbilo se mi to a to na mě zapůsobilo. V tomto ohledu nemám co říct. Nikdo není prý nucen věřit v zjevení; takže si každý myslí, co chce.
Janko: Takže mi o tom nic neříkáš?
Vicka: Z toho ne.
Janko: Dobře, Vicka. Díky za to, co jsi mi řekl.