Vicka z Medžugorje: Popíšu vám, jak je Madona fyzicky vyrobena

Janko: Už jsme hodně mluvili o Panně Marii během prvních osmi dnů zjevení. O jeho vystoupení jste mi však neřekli nic.
Vicka: Na to jsi se mě na nic neptal.
Janko: Je to pravda. Ale teď vás žádám, abyste mi popsali Madonnu: jak jste ji viděli a jaké pocity jste cítili.
Vicka: Už to víš! Mnohokrát jsem vám o tom řekl na začátku.
Janko: Máš pravdu, Vicka. Opakujte to však znovu, aby zde také zůstalo.
Vicka: Dobře. Panna Maria vypadá jako nádherná dívka asi dvacet let, s dlouhými šaty, vždy se závojem na hlavě. Nebeské oči, mírně zvlněné černé vlasy; rty a lícní kosti jsou mírně červené, obličej je protáhlý.
Janko: Jsou oči vždy modré?
Vicka: Vždy.
Janko: Máte rádi modré oči?
Vicka: Na tom nezáleží, ale moc se mi líbí tvoje.
Janko: Jak víš, že vlasy jsou černé a trochu zvlněné?
Vicka: Jak to nevíte! Pod závojem vždy vidíte zámek vlasů.
Janko: Nemáš na ničem jiném? Například šperky ...
Vicka: Ach ano! Kolem hlavy má korunu s dvanácti hvězdami.
Janko: Máte vždy dvanáct?
Vicka: Ale kdo je počítá! Takto se mi to vždycky zdá.
Janko: A co nohy? Nikdy jsi mi neřekl, jak se prezentují.
Vicka: Nikdy jsem neviděl nohy, vždy jsou zakryté dlouhými šaty.
Janko: Opravdu vždy?
Vicka: Ano, vždy.
Janko: A kdy jdeš?
Vicka: Abych řekl pravdu, nikdy nechodí.
Janko: Jak to dělá, když přijde, když se pohybuje z jednoho místa na druhé?
Vicka: Řekl jsem, že nikdy nechodí. Pokud se chcete přesunout, jednoduše změňte místa.
Janko: Dobře. Jak je vysoká?
Vicka: Má střední výšku, o něco vyšší než já. Možná je stejně vysoká jako Ivanka.
Janko: Je to opravdu tak krásné, jak říkáte?
Vicka: Ale co chceš, aby náš příběh byl! Říkáme, že je to krásné, ale toto slovo vám neříká nic. Potřeba. vidět to Abys tomu porozuměl, drahý otče. Je to krása, která není odsud. A něco, něco ... ani bych nevěděl, jak to vyjádřit!
Janko: Možná ji tak reprezentovali v nové soše nalezené v Medžugorji?
Vicka: Ah, ah [smích]. Jak je to znázorněno v soše!
Janko: Dobře, Vicka. Zatímco o tom mluvíme, chtěl bych se vás zeptat na další věc. Někdy jsi mi řekl, že Madona byla občas oblečená zvláštním způsobem.
Vicka: Ano, je to pravda; zejména pokud jde o barvu. Někdy, ne často, má zlatý oblek. Ale model je vždy stejný.
Janko: Proč se občas tak bohatě oblékáš?
Vicka: Nevím. Není na mně, abych se ho zeptal.
Janko: Možná se to stalo při některých slavnostních příležitostech?
Vicka: Opravdu! Stalo se to při příležitosti velké slavnosti.
Janko: Pamatujete si některou z těchto příležitostí?
Vicka: Pamatuji si, jak ne? Koncem března na mě obzvláště zapůsobil jeden z jeho svátků.
Janko: Možná na párty Zvěstování?
Vicka: Nevím. Řekl nám něco o této dovolené, ale nepamatuji si to.
Janko: Takže vám není jasné, co se v ten den slaví!
Vicka: Ano a ne. Nechci se pustit.
Janko: Ale, má dcero, je to vzpomínka na ten okamžik, kdy anděl řekl Panně Marii, že by počala prací Ducha svatého a porodila Spasitele světa.
Vicka: Vlastně jsem o tom přemýšlel, ale nebyl jsem si jistý. Pak měla naše dáma právo radovat se takhle!
Janko: Byl také šťastný?
Vicka: Nikdy, ani o Vánocích, jsem ji neviděl tak šťastnou. Téměř tančil s radostí.
Janko: Dobře, Vicka. Nyní pojďme k jiné věci. Především proto, jak říkáte, krásu Madony nelze popsat.